Rozhovor s Tristem..
Velice tě zdravím! Představ na úvod svůj projekt. Přece jen ne všichni čtenáři budou TRIST znát, i když za dobu svého fungování jsi toho stačil vydat poměrně dost.Ahoj! Pod jménem TRIST jsem začal dělat hudbu někdy na konci roku 2003. Od té doby jsem pravidelně něco nahrával až do května 2007. Vyšla mi oficiálně tři alba a několik split nahrávek. Moje hudba by mohla něco říct spíš lidem se smyslem pro citlivost a pochopením pro nemoc a negativismus narušené osobnosti a různé další mlhavé věci.
Mně osobně velmi překvapilo, že prakticky hned od počátku fungování měl TRIST na své straně zahraničního vydavatele, kterých se následně vystřídalo hned několik. Jak se ti tohle všechno povedlo? Přece jen není úplně běžné, aby zahraniční labely vydávaly zcela neznámá jména. To si je svou hudbou musel sakra zaujmout…Švédský label Insikt mi vydal první album na kazetě v roce 2006 díky mé známosti s vydavatelem a ty další labely se mi ozvaly samy. Měl jsem ukázky na MySpace a asi jsem měl prostě štěstí. Ale je to všechno hlavně o kontaktech, jak dalece se informace o tobě dostane a kdo se ozve další atd. Nevím, jak to chodí v ostatních žánrech, ale v BM undergroundu lidi těší podporovat druhé, takže to jde celkem samo.
Paradoxní také je, že v Česku (až na pár výjimek) se o tvých nových nahrávkách téměř nic neví, zato v zahraničí se to recenzemi na TRIST jen hemží. Byl to tvůj záměr, spolupracovat spíše se zahraničními kapelami a labely?Nebyl to můj záměr, ale příležitost tomu dala tak. U nás není skoro nikdo se zájmem o tento druh muziky a s kapelami je to stejné.
Je obdivuhodné, jakou pozici sis za tak krátkou dobu v metalovém undergroundu vytvořil. Jak např. probíhala tvá spolupráce s kapelami, distry a labely na samotném počátku?Dával jsem svoje dema jen pár lidem, neměl jsem ani moc zájem to šířit. Všechno se změnilo až se vznikem prvního alba, které jsem chtěl nechat vydat. Začal jsem si psát s labely a různými lidmi z UG…, ale na začátku opravdu nic moc.
Sleduješ také dění v českém metalovém undergroundu, a nebo ti nic nepřináší?Nějak už nesleduju český ani zahraniční UG. Přestal jsem mít zájem. 99% materiálů mi zkrátka nevyhovuje. Mám zájem v jiných směrech.
Tvá hudba je plná bolesti, smutku, beznaděje… odráží tvá tvorba pouze jednu třetinu osobnosti, a nebo jsi skutečně do mrtě temná a melancholická osobnost?Jsem rozházená osobnost, takže určitě neodráží mě jako celek, ale jistě by se dali psychologicky nějak vystopovat i vlastnosti, co nejdou na první pohled vidět a utvořit ze všech fragmentů určitý celek, jenž by třeba mohl přibližně odpovídat skutečnosti (která samozřejmě neexistuje).
První album, které si vytvořil se jmenuje „Stíny“ a vyšlo v roce 2006. Je z něho cítit opravdu VELKÁ bolest a deprese. Co tě k tvorbě takto pohřebního materiálu vedlo a především ovlivnilo?Ovlivňovala mě a stále ovlivňuje izolace v extrémnější formě a život v ní. Všechny prvky, které v mé hudbě objevíš, se přímo pojí se Samotou. Je to jedna z mála věcí, v níž jsem si docela jistý. Materiál na „Stíny“ se hromadil delší dobu, než bylo u mě obvyklé, takže se dá říct, že to bylo jediné opravdu připravované album, co jsem tak nějak dotáhl do konce. Nebyla to víceméně improvizace a spontánnost jako na dalších, takže nějaká jistota možná způsobila, že mají „Stíny“ takovou atmosféru.
Když se posluchač se tvými skladbami seznamuje, nemůže ho nepřekvapit jejich rozvleklost a délka. Tak třeba další album „Sebevražední andělé“ obsahuje pouze dvě skladby na ploše necelých pětačtyřiceti minut. Nemyslíš, že je to až příliš? Nádavkem se zeptám na celkový koncept tohoto alba, které je od „Stínů“ přece jen malinko odlišné…Neřekl bych, že je koncept tohoto alba příliš odlišný. Stále je to o deprivaci (pravda), tvořené v intenzivnější náladě po TOUZE. Hlavní odlišnost bych viděl v hudbě, protože tu jsem nahrál za jednu noc bez příprav, ale ta monotonie a rozvláčnost je záměrná, protože odráží to, co cítím – můj život je totiž monotónní a ubíjející. Je to příliš, já sám jsem jedno velké „příliš“. Můj přístup k hudbě je zřejmě trochu odlišný od ostatních, nejde mi ani tak o hudbu samotnou, jako spíš o výsledný smysl - snad je to pochopitelné.
„Slunce ve snovém kraji, rozplývání, echa…“ je další, ovšem čistě ambientní album, které jsem však neslyšel. Co k němu…Ani nevím. Prostě jsem to udělal zase za jeden den. K ambientu mám blízko, takže žádný problém. Nedělám si moc hranice, a proto je to čistě ambient o snění a melancholii. Každopádně zatím není oficiálně vydané.
Ovlivňují tě při komponování hudby či skládání textů jiná hudební díla, případně filmy či literatura?Vím, že mě při hudebních postupech zásadně ovlivnily dvě věci: KATATONIA – „Brave Murder Day“ a ABYSSIC HATE – „Suicidal Emotions“, ale potom už jsem se učil spíš sám od sebe. Někdy mám takové vize, které jsou třeba podobné v nějakých knihách nebo filmech, ale spíš takové střípky. Z celku hodnotit si netroufám.
Tvá hudební cesta trochu evokuje německý kultovní projekt VINTERRIKET, za nimž stojí Christoph Ziegler, tajemná to osoba. Byl jsi s ním třeba někdy v kontaktu? Nikdy tě třeba nelákalo mít s nimi společnou split nahrávku?V tomhle případě si myslím, že srovnání je trochu od věci. K VINTERRIKET mám respekt a některá alba hodně rád, ale tento projekt je celkově úplně jinde, hluboko v zimních lesích a horách. Já jsem spíš soustředěný na noční melancholické město, kdy zalezlý pod lampou nebo v ústraní sleduju, jak jednou za čas někdo projde a nevšimne si mě a přesvědčuju se o tom, že jsem jen stín. Nikdy jsem s ním v kontaktu nebyl, asi bychom si neměli co říct. Společná nahrávka by mě možná potěšila, ale je víc kapel a projektů, kterým dám přednost.
Vrcholem tvého snažení bylo (zatím) poslední album „Zrcadlení melancholie“ a osobně bych řekl, že je to taková tvá osobní zkouška, kam až se dá v bolesti a zármutku zajít. Nebudu se však tentokrát ptát na hudbu, té už bylo dost, ale na obal. Pořezaná ruka u umyvadla… uff, předpokládám, že je tvoje… Pořídil si více podobných obrázků, ze kterých si vybíral?Vrchol to pro mě není, považuju to za svou nejhorší práci a nevím, co na tom lidi tak vidí. Lepší zvuk? Proboha, to snad ne… Album vznikalo v čase, kdy jsem trochu zrazoval svou Samotu a je to cítit. Proto to dopadlo tak špatně. Takových fotek mám hodně, mohl jsem vybrat jinou. Ani s obalem nejsem spokojený.
Co říkají na tvé hudební produkty např. rodiče nebo ostatní blízcí přátelé, kteří s metalem nemají nic společného?Nikomu, kdo by mou hudbu nemusel pochopit, se s tím nechlubím. Naopak spíš skrývám, co se dá. A přátelé, kteří neposlouchají metal, nic neříkají, protože nemám přátele.
V poslední době se vyrojila opravdu velká kvanta „suicide black metalových“ kapel a již nyní se začíná hovořit o novém „trendu“ v BM. Nicméně ty jsi podobný druh hudby produkoval hned od samého počátku, a tak je dost možné, že i tvoje nahrávky mnohé kapely ovlivnily. Co si o tom myslíš, a kde vidíš největší příčiny rozmachu tohoto druhu black metalu…Na to ti nedokážu odpovědět. A nemyslím si o tom nic. Je mi to jedno.
Máš kromě TRIST ještě nějaké další hudební projekty? Případně prozraď, jaké jsou tvé další hudební plány…Momentálně mám v hlavě jen nápad udělat nějaké další album pod jiným jménem, ale nechci nic prozrazovat, protože nevím, co všechno se do té doby zase posere.
Jaké kapely či nahrávky v poslední době nejvíce posloucháš? Zanech nám zde své typy…Z metalu asi nic, možná DARKTHRONE poslouchám tak nějak pořád a nebo HYPOTHERMIU SIGUR RÓS je pro mě velkou duševní inspirací. Nebo také DINOSAUR Jr. momentálně. Nějaké post-rockové kapely, alternativa atd. A taky PEARL JAM jsou mí oblíbenci.
OK, díky za odpovědi, měj se super!Dík, ahojky…
+-+Zjit%C5%99en%C3%A1+bolest.jpg)
%2B(2006).jpg)
)... trist je fakt síla
cože?... no to mě ***** 
